4. POZORUJ SVE ROLE
Sem vložte podnadpis

Tentokrát nás čeká rodičovská výzva!

Jakou škálu rodičovských rolí umíme využívat? Jaký vzor dáváme dětem? Co nám jde přirozeně? Jaké role se musíme učit? V koho a kdy se převtělit? A co když každé dítě vyžaduje jiný přístup?

¨

1. Jakou roli preferuji?

Je jedno, jak si role pojmenujete. Ale vytvořte si škálu dle míry svého zapojení do dětských her. Například: POZOROVATEL - SPOLUHRÁČ - PARTNER - REŽISÉR - ŘEDITEL.

Můžete si vybrat i nálepky: POLICISTA, DIKTÁTOR, UČITEL, SOUDCE, SLUHA, KAMARÁD. Pojmenování je mnoho, ale sledujte hlavně význam. Tedy to, kdo a jak moc organizuje, řídí, vymýšlí, následuje, přizpůsobuje se, naslouchá. Zkuste jeden den / část dne sledovat, kdy jakou roli používáte.


Inspirace od Vás i nás, jak své role sledovat

Můžete sami, či s dětmi. Tak, či úplně jinak.

 

2. Z role do role

Když jste zmapovali, kdy jaké role preferujete, vyzkoušejte si ty, které tolik nevyužíváte. Zkuste být jen pozorovatel některých her (i když se děti zdánlivě nudí), nebo zkuste občas hru vést, jak ji máte rádi (pokud se necháváte vždy vést dětmi). Jde o to, vyzkoušet si větší škálu rolí a naučit se, kdy se která hodí.

3. Cíleně vybírám

Nejsou žádné "špatné" role. Jsou jen role, které více či méně pomohou v dané situaci. Pokud máme být včas u doktorky, musím být u nás doma v roli ředitele, když pak dorazíme do lesa stává se ze mne pozorovatel. Občas chtějí abych byla spoluhráč. Dříve jsme byla nadšený navrhovatel nápadů, teď se učím jim do her nemluvit (pokud samy nepožádají). Než něco řeknu, vteřinu věnuji uvědomění si své role, co od situace opravdu chci. Chci najít řešení pro každý jejich problém? Nebo jen pomáhám svou přítomností, parafrázuji, co kdo chce, a děti samy hledají řešení (někdy do trvá dlouho, ale ten čas se vyplatí). Vybírám. Někdy ne ideálně. Ale mně to dost pomáhá. Jak je to u Vás doma? Napište.


Tipy na čtení:


Opět ne/oblíbené  nevyžádané rady:


1. Svobodná hra u dětí potřebuje dospělé, kteří umí převzít občas roli pozorovatele, leteckého dispečera, spoluhráče. Pokud dospělý příliš často řídí dětskou hru nebo jen stále přidává nápady ("ještě by se dalo... mohli bychom... co třeba...") narušuje přirozenou svobodnou dětskou hru. Občas se tedy jen dívejte a nechte si své nápady pro sebe. Děti na ně třeba přijdou samy, nebo vymyslí úplně jiné.

2. Myslete na to, že svobodnou hru umí všechny děti. Ale různé děti ji volí různě často. Dle svého věku, typu osobnosti, okolností, prostředí. Některé děti mohou být ve svobodné hře téměř celý den, jiné vás raději napodobují při každodenních činnostech, některé zdánlivě nic nedělají. Dejte dětem na výběr. Pak si vyberou to, co pro svůj rozvoj potřebuji nejvíc.

3. Hledejte a umožněte dětem čas s někým jiným. Zajímavý dospělák či skupina starších dětí nabízí mnoho příležitostí pro rozvoj. Jiné osobnosti, jiné role, jiné vzory. Děti pak zažívají pestřejší škálu a mohou si vybrat, co je pro jejich hry a rozvoj to pravé.