Bádání: kosti
Sem vložte podnadpis

I bádání je hra.

Neodpovídejme, pomáhejme jim objevovat.

Zkuste s dětmi bádat jako vědci. Koho zajímá víc, začtěte se na www.badatele.cz. Učitelé si navíc mohou stáhnout zdarma materiály s teorií i praktickými návody na badatelské lekce. Odkazy najdete na konci. Tak hurá na vědeckou cestu:

1. Otázky

Tentokrát přišla zdánlivě jednoduchá otázka: KOLIK MÁM KOSTÍ V TĚLE?

Pak přituhovalo: Kolik kostí má dítě, kolik pes, slon, had? Opět jsme mohli snadno najít hotovou odpověď v knihách nebo na internetu. Ale co získat víc, než jen odpověď? O tu někdy ani nejde. Otázky jsou příležitosti, rozsvícené kontrolky zájmu.

2. Co si myslíš ty?

Mapujeme, co o tématu či otázce víme na ZAČÁTKU našeho bádání.

My vzali velký arch papíru, děti vzájemně obkreslily své siluety. Do nich pak zakreslovaly světlou pastelkou své kosti tak, jak odhadovaly, že jsou v těle poskládané. Já nic nekomentovala, jen naslouchala a sdílela jejich další otázky.

Pro skutečnou vědeckou práci je důležité zaznamenat, co zatím víme, co si zatím o dané věci myslíme. Můžete tomu říkat náš ODHAD, TIP, DOMNĚNKA či jako vědci HYPOTÉZA. Nezáleží na tom, jak své myšlenky v úvodu nazvete, je ale důležité je zachytit. Tuto fázi nevynechat! Můžeme podle našeho odhadu připravit pokus, hledat informace a hlavně na závěr porovnat, co jsme si mysleli s tím, co jsme objevili. Přizpůsobte záznam odhadu věku dětí. Nejmenší mohou malovat, nebo pište za ně.

3. Plánování - jak na to přijdeme

Jak najdeme kosti v těle? Děti navrhovaly různá řešení. Od prohmatávání, skákání, knih až po foťák a rentgen. Nakonec jsme vybrali, co je pro nás dnes reálné. Rentgen by byl fajn, ale prostě ho doma nemáme.

Další veledůležité zastavení na badatelské cestě: nebojte se do plánování zapojit malé badatele. Dokáží hledat nová, neotřelá řešení. Vidí věci jinak. Nemíří hned tam, kam chceme směřovat my. Hlídejte se, ať neprozrazujete odpovědi, přijměte roli pomocníka. Pomáháte hledat informace, zkušenosti, příležitosti pro pozorování, pokusy. Ale hlavní aktivita je na dětech. Menším můžete pomoct návodnou otázkou. Práce s chybou je ve hře jiná, než si pamatujeme ze školy. Chyba je tady náš přítel, ukazuje: tudy ne, musíme hledat jinou cestu, zdokonalit se.


4. Objevy nejen díky pokusu

Hurá, konečně pořádná akce. Jak najít své kosti? A tak se samy i vzájemně prohmatávaly, oťukávaly, ohýbaly. Byla to legrace. Našli jsme spoustu svých kostí, které postupně děti zakreslovaly do svých siluet. Našly lebku, kosti předloktí, žebra, obratle, kosrč, patu, kosti prstů, holení kost, někdo i vrchol pánve, klíční kost, lopatky. Ale v postavách zbývala i volná místa. Navíc jsme kvůli prohmatávání nedokázali zcela odhadnout přesný tvar kostí.

Tak přišlo na řadu další pátrání. Hledání v literatuře. Stačilo pár obrázků a bylo mnohem jasněji. V obrázcích se orientovaly i nejmenší, a hlavně se díky předchozí badatelské cestě na vše dívaly jinak. Hledaly tvary, kde co končí, kde co začíná. Jak do sebe kosti zapadají. Opět jsme zažili několik AHA. Kde kosti jsou a kde naopak ne. Hodně je zajímal nos - prohmatávání, kde přechází kost do chrupavky. Všichni jsme si zkoušeli ohýbat nos.

Kontrolujte, kdy se posunout dál, aby zábava a nadšení neopadlo: Nebylo naším cílem projít všechny kosti. Prostě jsme zkoumali, dokud nás to bavilo. Občas si odběhly houpat se, honit se, zahrát si s míčem. Pak se vracely a pokračovaly v práci.

Pokus nemusí být jen sopečný výbuch (sody a octa), ale je to i pozorování, porovnávání, vyvozování z vlastních zkušeností nebo (u nás) nejméně populární, ale i to někdy funguje, hledání v literatuře, knihy, časopisy i oblíbený internet. Hledáme, co kdo o tématu už objevil.

5. Záznam

Vše, na co přijdeme, "chyťme", nebo to "uteče". Stačí úplně jednoduše, rychle, ale jasně, je to důležitá součást vědecké práce i toho nejvíc chaotického vědce.

My zakreslovali hned do siluet na papíry jinou - výraznější - pastelkou.

6. Porovnání odhadu a výsledku

U kostí porovnávaly děti svůj odhad a nová zjištění okamžitě - hned jak zakreslovaly, co zjistily. Hned vše komentovaly, žasly, váhaly i protestovaly. Něčemu stále nerozuměly, ale to byl motor pro další pátrání. Navíc svá nová zjištění hned aplikovaly. Náhodou jsme našli i starou kostru srny. Děti si ji nejen s nadšením prohlížely a odhadovaly typy kostí, ale také vymyslely skvělé porovnávání koster. Vkládaly do svého nákresu kosti srnky, tak jak by asi seděly v naší kostře. Znovu hledaly v knihách, znovu žasly: třeba nad tím, že křídlo ptáka má překvapivě málo kostí atd. Jejich nadšení bylo ohromné.

Porovnávání naší hypotézy a toho, na co jsme přišli, je zásadní krok vědecké práce. Díky tomuto kroku se často objeví nové otázky. Vnitřní motivace k učení, hledání řešení, porovnávání a vyhodnocování v hlavách dětí roste a roste.

Nezapomeňme na tuto část, děti to baví. Stačí si jen rychle popovídat, co jsme zjistili, co jsme si mysleli na začátku a proč? Co víme teď? Zároveň je to skvělá příležitost, jak dětem ukázat, že "pravda" ve vědě se stále mění, nikdy nevíme přesně, jak to je. Můžeme říkat, co si myslíme, co jsme zjistili, ale vlastně stále na 100 % nevíme, jak to je.

7. Naše objevy

Kosti je nadchly. Chtěly vytvořit svou kostru. Vymýšleli jsme z čeho. Společně jsme vyzkoušeli větvičky bezu. Byly skvělé. Oloupané měly ideální barvu. Proděravěné se snadno spojovaly. Dráty uvnitř mohly připomínat cévy a nervy. Děti práce bavila, ale vše vyžadovalo hodně trpělivosti, a tak jsme stihli jen jednu ruku.

Děti baví sdílet svá moudra, své objevy a zážitky. Najděte příležitosti, jak své objevy zveřejnit.

Tipy na kostru z bezu:

- Loupání kůry jde snadno tupým nožem.

- Nejprve nastříhejte požadované délky, teprve pak proděravujte - jinak větvičky křupou.

- Proděravujte tenkým pevným drátem, postupně z obou stran. Dlouhé kosti jdou hůř.

- Po vyschnutí jsou proutky křehké, tak buďte na svou kostru opatrní, kost snadno praskne.

Naše papírové zdroje: