Bádání
Sem vložte podnadpis

Jak jsem si přestala hrát na dědu Vševěda.


I bádání je hra.

Neodpovídejte hned, hledejte cesty, jak na to přijdou děti samy.

Dnes řešily od rána velké téma - kde co leží v jejich těle. Hlavně je zajímalo srdíčko, žaludek a plíce. Mohli jsme listovat knihami, podívat se na video, vysvětlovat si u snídaně. Nebo jsme mohli začít bádat. Bylo to delší, ale rozhodně to stálo za to. Zkuste někdy místo odpovědí, připravit podmínky tak, aby mohly objevovat, ptát se, hledat, vyvozovat. Získají tak víc, než jen odpovědi. 

Zkuste s dětmi bádat jako vědci. Koho zajímá víc, začtěte se na www.badatele.cz. Učitelé si navíc mohou stáhnout zdarma materiály s teorií i praxí. Odkazy najdete na konci. Tak hurá na vědeckou cestu:


1. Otázky

Vnímejme badatelské příležitosti:

Děti se umí ptát, čím menší, tím lépe. Někdy až příliš často, příliš do našeho neznáma. ("Mami, kdo viděl nekonečno? Co se stane, když spadnu do černé díry? Proč je příroda tolik zelená? Proč je voda ve sklenici bílá, v moři modrá a když ji vyčůrám žlutá?"). Naslouchejme jejich otázkám, někdy jdou opravdu hluboko a sami můžeme zažít své AHA. Otázky jsou ukazatele zájmu. Děti  vám odkrývají téma, které je právě zajímá, a jejich hlava je natěšena se dozvědět víc.

2. Co si myslíš ty?

Zachycujeme, co o tom všem víme na začátku našeho bádání.

Pro skutečnou vědeckou práci je důležité zaznamenat, co zatím víme, co si zatím o dané věci myslíme. Můžete tomu říkat náš ODHAD, TIP, DOMNĚNKA, či jako vědci HYPOTÉZA. Nezáleží jak své myšlenky v úvodu nazvete, je ale důležité je zachytit. Tuto fázi nevynechat. Můžeme podle našeho odhadu připravit pokus, hledat informace a hlavně na závěr porovnat, co jsme si mysleli a co jsme objevili.

Přizpůsobte záznam odhadu věku dětí. Nejmenší mohou malovat, nebo pište za ně. My dnes kreslili náš odhad, kde co je, do obrázku. 4 letí na papír, 6 a 8 letí na trička. Vybrali jsme jednobarevná trička a použili pratelné fixy. Vše šlo rychle a moc je to bavilo. Až na lochtání (někoho fixy lochtaly), a tak se malovalo i na stole. Kreslili jsme, kde si děti myslí, že mají srdce, žaludek, co dalšího je u nich v bříšku.

3. Plánování pokusu, pozorování, zdrojů

Další veledůležité zastavení na badatelské cestě. Nebojte se do plánování zapojit malé badatele. Dokáží hledat nová neotřelá řešení. Vidí věci jinak. Nemíří hned tam, kam chceme směřovat my.

U dnešního pokusu je napadalo spoustu báječných situací, jak a co můžeme v těle najít. Hlídejte se, ať neprozrazujete odpovědi, přijměte roli pomocníka. Pomáháte hledat informace, zkušenosti, příležitosti pro pozorování, pokusy. Ale hlavní aktivita je na dětech. Menším můžete pomoct návodnou otázkou, ale pozor u starších, ty jsou na to dost alergičtí :)

Děti si naplánovaly pokusy, jak najít: SRDCE - sluchem, ŽALUDEK - sluchem a hmatem, když se přejedí, KOSTI - hmatem, OSTATNÍ - nakouknou do knížek. Některé pokusy naplánovaly skvěle - něco zjistitly, některé pokusy selhaly, ale i to bylo přínosné. Práce s chybou je ve hře jiná, než si pamatujeme ze školy. Chyba je tady náš přítel, ukazuje: tudy ne, musíme hledat jinou cestu, zdokonalit se atd.

4. Pokus

Hurá konečně pořádná akce.

Pokus nemusí být jen sopečný výbuch (sody a octa), ale je to i pozorování, porovnávání, vyvozování z vlastních zkušeností nebo (u nás) nejméně populární, ale i to někdy funguje, hledání v literatuře, knihy, časopisy i oblíbený internet. Hledáme co kdo o tématu už objevil.

Naši vědci začali se SRDCEM - kde ho na těle slyšíme nejsilněji? Poslouchali pozorně. Když nebylo dost slyšet, zaúkolovali testovací osobu rychlým skákáním. Jakmile se dohodli, kde ho slyší, zakreslili, na co přišly. Pak hledali pohmatem ŽEBRA. Vzpomínali, kde je tlačil ŽALUDEK, když se přejedli, kudy jede jídlo, když ho snědí, kde je píchá v boku, když se rychle rozeběhnou atd. Něco nemohli najít díky pokusu, tak listovali v knihách a jiných zdrojích. Ale listovali a hledali cíleně - kde jsou PLÍCE, jak vypadají STŘEVA atd.

5. Záznam

Vše, na co přijdeme, "chyťme", nebo to "uteče". Stačí úplně jednoduše, rychle, ale jasně, je to důležitá součást vědecké práce i toho nejvíc chaotického vědce. My zakreslovali hned na trička jinou barvou.

6. Porovnání výsledků

a návrat k našemu odhadu

Nakonec děti porovnávaly, co si myslely na začátku - kde, co leží - a co ví teď. V úplném závěru vyrobily ještě třetí tričko, jen podle toho, co a kde našly. Chtěly čistý výsledek svého snažení :)

Nezapomeňme na tuto část, děti to baví. A učí je to řadu dovedností o své vlastní práci. Stačí si jen rychle popovídat, co jsme zjistili, co jsme si mysleli na začátku a proč? Co víme teď? Zároveň je to skvělá příležitost, jak dětem ukázat, že "pravda" ve vědě se stále mění, nikdy nevíme přesně, jak to je. Můžeme říkat, co si myslíme, co jsme zjistili, ale vlastně stále na 100% nevíme, jak to je.

7. Dáváme světu vědět, na co jsem přišli, a hned nás napadají nové otázky.

Děti baví i sdílet svá moudra, své objevy a zážitky. Klidně i sami před sebou nebo u večeře. Ale zazní to nahlas. Navíc nás často napadají další otázky, a tak se startuje nový motor pro další bádání.

Užijte si bádání,

neříkejte hned, jak si myslíte, že to v přírodě, v nás a kolem nás funguje.

Někdy stačí jim jen vrátit jejich otázku: A co si o tom myslíš ty? To někdy dětem stačí, aby začaly hledat odpovědi samy, propojovat, co už vědí, odhadovat, jak by to mohlo být. A hlavně spoléhat se na svůj úsudek. A nehledat v dospělých stále děda vševěda.


Jaké zdroje jsme používali:

co bylo doma, rozhodně můžete použít cokoli jiného.

Nemusíte mít doma super velkou knihovnu. Stačí pár dobrých knih a dostupná městská knihovna. Nebojte se pořizovat domů spíš odborné knihy pro starší. Děti, když mají zájem, rychle pochopí vše podstatné. Odborné názvy klidně zapomenou, nebo vás překvapí, že je budou používat tam, kde mají. Někdy se díváme i na internet, ale občas to strhává pozornost jinam, venku to nejde a dost papírových zdrojů stačí. Příběhy "Byl jednou jeden život" jsou dobrá ilustrace, ale část naší tlupy je nemá ráda - prý se tam stále bojuje.

Mé AHA,

na které nadšeně zapomínám a teď mi znovu došlo:

Většina vzdělávacích hraček a pomůcek, které doma máme, jsou určené hlavně pro představy mamky: jak se díky nim děti něco nového naučí, nenásilně. Ale u nás to tak nefunguje. Pomůcky jsou hezké, ale děti u nich nevydrží dlouho. U svých her vydrží celé hodiny, zanořené s takovou vážností, že jim to závidím. Jsou i výjimky (např. puzzle Vesmír od Kouzelného čtení - to je chytlo), ale jinak mají úplně jiné "učební" kanály. Každé dítě se učí jinak, pokud mají možnost si vybrat, je vše v pořádku. Najdou si tu svou vzdělávací cestu.

P.s. Od společného bádání s tématem Kde co v těle leží stále chodí, ohmatávají se, ukazují si, kde cítí žebra, obratle, kde jakou chrupavku. Knihy a pomůcky o lidském těle, už měly doma dlouho, ale žádná u nich nezabrala tak, jako jejich vlastní badatelská dvouhodinka.


Inspirace od jinud: