Březen 2017
Sem vložte podnadpis

31. březen         Slunko dnes pálí. Babi s dědou vyndali slunečník. Inspirace k doupátku z deštníků. Odpoledne potápění s Julou a Májou. Voda je stále děsivě studená, ale nadšení a slunko vše zahřeje. Skvělá vodní párty.

30. březen             Dnes opět svačina v/z trávy, ale navíc se vymýšlí lákavé kombinace - co oříškorozinkovou kuličku s pažitkou? Klavírní koncert, a hurá na stavbu dílny. Chvíle plánování, a hurá do zatloukání hřebíků. Pak prostor pro řezání, pilování, úklid materiálu. Nový prostor otvírá nové nápady. Odpočinek u mapy světa. Vymýšlí si příběh, kde cestují a co zažívají. Samozřejmě plný dobrodružství a boje. P. S.: Naivní očekávání mamky, že když si samy vytvoří dílnu, budou si i samy uklízet své nářadí, se nenaplnilo. Opět jsem sbírala po pár dnech nářadí po celé zahadě:)

29. březen           Jak je dostat od Dupla ven? Deku, prkno, a hurá ven i s Duplem. Opět jsou drobné nepokoje kolem vývoje hry i stavby. Změna prostředí vše vyřeší. Jdeme s Duplem plavat. Nejprve testování, lov, pak bombardování a nutná záchranná mise. Pršelo, a tak je prostor pro další verzi kamenného obrazu. Prokop potřebuje akci, jde létat. Pak se rozjíždí svačina z trávy. Ochutnává se oblíbený šťovík, fialky, sedmikrásky, meduňka, pažitka, svízel, ptačinec a další dobroty. Řezalo se dřevo, tak jsme požádali o nařezání užších kuláčů. Dřívka odstartují nové hry, ani jsme je nestihli zapilovat. Jak barevná máte vajíčka? Prababiččino hejno je teď hodně pestré, a tak i dnešní vajíčka nabízí celou škálu odstínů.

28. březen           Opět ve vodě. Ve vodě to žije, a tak určují spoluplavce: znakoplavky, vířníky, pošvatky, larvy vážek, bruslařky. Dokonce je objeven nejen skokan, ale i čolek. Slunko pálí, a tak hrají stínové divadlo do vody. Jak plave bota na vlnách? Vítek zkoumá bahno, také poctivě, všemi smysly. Po zimě se vyndal i basketbalový koš. Prokop nadšeně trénuje, holkám se to zdá fádní. Tak vytáhly barvy. Po koši pokračují na dlaždicích, kamenech i kamíncích.

27. březen          Mrzlo, a tak po snídani přikusují led. Pak provětrat houpačky. Dědo díky! Odpoledne hurá do vody. Nové molo je i taneční parket. Nejmenší jde do vody taky, zatím v lavoru. Nadšení je stejné. Babička přinesla šátky. Hned startují šátkové hry. Převleky, létání, šátkové doupátko, šátkový strom. Zábava na celé odpoledne. Na začátku se samozřejmě prudce pohádaly, který bude čí (ačkoli šátků bylo mnoho). Ale zvládly to. Občas ještě probublává něčí nespokojenost s vývojem hry, s nespolupracující houpačkou. Vítek má potřebu ochutnat vozík. Několikrát. Pak vyráží obhlédnout slepice.

26. březen     Rychlá koupanda, dokončení mola, jízda s vozíkem, a hurá na oslavu. Vyrobily jako dárek bonboniéru. Je k nakousnutí, a dokonce vydrží ji nesníst.

24. březen          Voda opět láká. Ale dnes je chladnější, a tak tělo Prokopovi hlásí, že nechce. Dlouho to zkouší, pak propadne velkému smutku, že to nezvládne. Vyladit své tělo i mysl zároveň je někdy obzvlášť těžké. Ze Sáry je vodní víla, a tak tančí na hladině. Pak tančí i ovcím. Ty se nestačí divit. Vítek vyráží přímo do ohrady, rýt krtince. Pokračuje objevování vlastního těla, tentokrát se hledají svaly. Jak fungují? Jak napodobit sval? Zároveň je třeba se houpat, běhat, zkoumat, šermovat.

23. březen           Sledovaly s dědou závody v atletice, téma hry je jasné. Nadšeně vymýšlí disciplíny, překonávají své možnosti, jsou zklamaní, rozčílení, fandí, radují se jako při velkém vítězství. Pak na stromy. Vyprávění smutného příběhu o vesnici v trávě. Večer místo čištění zubů vzniká kapela. Vinou všeobecné únavy báječný koncert končí vášnivou hádkou. Je dobré odhadnout čas, kdy jít spát.

20. březen       Když může strejda plavat v noci, my chceme ve dne. Voda už je lákala dlouho, ale přesto je překvapil její chlad. Teplota asi pod 10 °C. Vnitřní přemlouvání bylo dlouhé. Chodily kolem a nevěděly, jak do toho. Trochu mi připomínaly pakoně při překonávání řeky plné krokodýlů. Chlad byl velký protivník, ale chuť plavat byla silnější.

Nakonec skočily. Nestačilo jim pár temp, musely řádit jak v létě. Prý u dna byla ještě chladnější. Pozorovali jsme i nejmenšího. Celou dobu sledoval starší sourozence, máchal ruce, házel kameny, napodoboval lovení síťkou, ale vše si hlídal a ani si nenamočil boty. Jen se osušily a vrhly se do dalších her.

P. S.: Rýma či nachlazení se ani u jednoho neobjevila - myslím, že většina dětí má při svobodném hraní hned dvě ochrany - trénink zodpovědnosti za své tělo a nadšení, které posiluje nejen imunitu.

16. březen       Dnes je zajímaly kosti. Kde jakou mají? Pak chtěly vyrobit celou kostru. Ale ruka nám stačila. Prý pokračování zítra. Vytáhly i starou kostru srnky, kterou jsme našli, a porovnávaly kosti. Nakonec je zlákala voda a další hry. Domů šly opět za šera.

15. březen          Přilétá jaro. Stačily tři kusy látek a naběhaly snad víc než půlmaraton. Hra byla plná pohybu, nebezpečí, vysvobozování, odpočívání v hnízdě. Byl to krásný dlouhý den. Naštěstí je stmívání zahnalo domů.

13. březen           Někdy se ráno probudí a vše je špatně. Ať uděláte, řeknete cokoli, vše ji rozčílí. Co pomáhá? Obrnit se trpělivostí a dát jí čas. Nejlépe čas venku. Rozce to trvalo i venku dlouho. Ale hra opět zabrala. Když se neměla na koho rozčilovat (protože s ní nikdo nemluvil), rozčilovala se na houpačku. Hledala rovnováhu. A nešlo jí to...Houpačka byla výborný učitel, nevysvětlovala, nehodnotila, prostě jen byla. Trvalo to dlouho, ale nakonec se smáli všichni. Pak ovce, koně, drak a nakonec uvolnění přetlaků. Ráno to tak nevypadalo, ale byl to příjemný den.

12. březen     Dopoledne stihly být indiáni, krmiči, zubaři. Odpoledne budovaly houpačky, opičí dráhu, závodily s časem, vařily, pomáhaly a stavěly domky i bunkry. Často mě překvapí, co všechno stihnou.

9. březen    Opět na z města na zahradě. Ale při snídani hned odletěly do vesmíru. Pak přes den bádaly, kde mají srdce, žebra, plíce, ... Pátrání sluchem, hmatem i v knihách je bavilo. Víc na http://www.svobodnahra.cz/badani/

8. březen      Třetí den v Praze... bunkry pokračují na podlaze, v posteli, pod stolem. Hru rozehrají kdekoli. Ale už to chce vyběhat. Jdeme venčit:)

7. březen    Druhý den v Praze. Stavebnice pro malé najednou táhne všechny (jen přestávka v legostavění:). Ale dobrá ukázka, jak jsou doma omezené zdroje. Venku je kamenů, klacků, prostoru vždy dost. Tady dříve nebo později neshody a rozčílení z malého prostoru přijdou. Jak to vyřeší? Chvíli se nesnáší, a pak si jdou hrát společně jinam. Vybouchat se do pytle. Z bojové hry hravě skáčou na pečovatelskou. Boxovací pytel je třeba nakrmit dlouhým brčkem. Následuje vysílačka ze švihadla. Z pytle houpačka. Změna místa, změna hry. Staví domek z knih pro Vítka. Vtom je napadne, že postaví domek pro sebe, návrat do pokojíčku a velkolepá stavba. Mezi tím vším spoustu jiných her, které mamka neviděla, protože se tvářila, že musí nutně pracovat a děti ji prý nepotřebovaly:) Vítek před spaním ještě napodobuje, co viděl.

6. březen    Opět na pár dní v Praze. V jednoduchosti je síla. Máma vidí šachy, hra pro dospělé. Holky vidí partnery pro hru. A ne jednu. Nejdříve se hledají nejlepší kamarádi, pak šachový tanec, šachové děti jdou spát, královský průvod na ples, záchranná mise v oceánu, odrazový můstek, zrcadlo, hledání pachatele, bádání nad magnety, ... večer plný klidu a vnitřní fantazie. Věci kolem nás někdy odstartují silnější hry, než jaké nabízí hračky.

4.  březen     Den plný silného slunka a silných zážitků. Vítek se vydal poprvé krmit sám. Sára se rozhodla koupat. Všichni si hráli na školu (včetně hraní na mobilu pod lavicí). Večer šachy. Někteří chtěli naprostý klid, někdo nechtěl. 

2. březen    Vítr je živel, děti také. Tak jim společné hraní jde dobře. Gumáky pro čtvernožce. Doma vyrobené mikádo už je omrzelo, tak ho rozstříhaly a vyráběly. Nejprve brčka, korálky, stavebnici a na závěr zvítězila střelba. V mezičase skákaly do nicoty.

1. březen       I hnůj je někdy zábava. Seno dává klid. Doma sranda v krabici. A uzavření Deníku do divočiny, který nás provázel celý rok díky Jděteven.cz