červen 2017
Sem vložte podnadpis

17. - 18. červen                  Den plný báječných návštěv. Rozce přijely Světlušky na skautskou výpravu. Moc ráda je vodila po známých trasách. My si užívali setkání s kamarády. Někdy někoho nevidíte spoustu let a v okamžiku setkání můžete navázat, jako by to bylo včera. Věšeli jsme prádlo i děti. Vyráběli jsem tužku, miniluk na tužky, zkoumali co vše jde obarvit a zkoumaly život stromů. Co vše zažil a jak byl starý modřín před chalupou?

Zažil 82 let, některé letorosty byly široké, jiné uzounké. Vyznačili jsem i míst, kdy zažil 2. Světovou válku, významné roky, či kdo se kdy narodil v rodině. Objevili jsme proč se olši říká lepkavá, potkali jsem krásnou maloočku smaragdovou a čistili střechu dřevníku. Rychlostí blesku vylezl nahoru i Vítek a nechtělo se mu dolů, chtěl taky pomáhat. Nechápal, proč on nemůže.

16. červen         Okno do krajiny. Vždy mě fascinuje, jak každý vidí něco jiného. Já myslela, že budou lovit výhledy do daleka, ale ne. Každého lákalo něco jiného. Někoho detaily trávy, zkamenělin, nebo trička. Ale i domek, listí, déšť. Do okýnek se toho vejde opravdu mnoho.

Asi znáte sluchovou mapu (děti poslouchají a zakreslují/zapisují co slyší kolem sebe), my zkoušeli ještě dotykovou mapu a mapu barev. Barevnou plánujeme vyzkoušet i ve městě a porovnat. Někteří únovou usnuly v domku. Večer si kluci užívali napínavý čas při osvobozování zajatců.

14. - 15. červen             Ráno setkání s nosorožíkem. Odpoledne ve znamení stínovaní s týmem Jděteven.cz s Alicí, Májou a Julou. Děti nakonec odletěly. Ale přilétla nám další bájo návštěva. Nevěděla jsem, že potkám ještě odvážnější a roztomilejší rozenou modelku, než je Sára. Amátka je neuvěřitelná. Heřmánek má zas energie za tisíc dětí. Adél se prostě má :), že je má.

12. květen     Den plný barev. Tvoříme barevné podsedáky a ubrusy. Sáru bavily i kapesníky. Vše lze vyprat - pokud použijete pratelné fixy a pastelky. Máte tak báječné omalovánky plné fantazie.

10.-11. červen      Přípravy na oslavu babičky. Připravují houbařský atlas na výlet s divadlem. Rodinná oslava může být plná jídla, pití, dárků, nebo i zážitků a společného času na výpravě. Díky rodinko, že jste tak akční. Starší bratranci jsou pro Prokopa jeho hrdinové a víkend s hrdiny je splněný sen. Tak si ho užil plnými doušky. Rozka zvládla svůj první komín (sice jen dvojkový), ale užila si ho s úsměvem. Prokopa přepadly obavy, a tak se rozhodl z půlky vrátit dolů. I to jsou skvělé zkušenosti, jak pracovat sám se sebou. Další tři ale vyskákal hravě. Chuť se mu vrátila. Je zajímavé pozorovat, co ovlivňuje výkony dětí. Jak na některé věci stačí fyzicky, ale psychicky musí ještě vše dozrát, posílit. A přesvědčování a tlak z naší strany vše jen zkomplikuje a oddálí. Sebedůvěra se tvoří uvnitř dětí, zklamání a neúspěch k jejímu budování patří. I pod skalou lítají emoce. Střídá se nadšení, zklamání, zuřivost. Ale převládá pohoda a radost z míst kde jsme a času, který společně prožíváme.

Ačkoli je babi přes 70, vyrazí klidně pod skálu mezi balvany a nadšeně pozoruje mladé při bouldrování či lezení. Parádní vzor pro děti. S babi se samo někdy trkají, ale pod skalou je babiččin klín vždy vítané hřejivé zpestření. Po dvou dnech náročných výletů dospělí odpadají, děti ještě uspořádají bitvu s bublifukem. Pálkou musí ulovit všechny bubliny.

6. červen    Červená vlna pokračuje. Snídaně, svačiny, večeře. Vymýšlí nové recepty - jahody se šťovíkem či meduňkou. Stále pokračují v kamenném malování.

3. červen       Opět na skalách. Nekonečné hřiště. Skrýše, objevy, kapradiny plné boje i trocha výhledů. Sáru nebaví lezení na laně, raději prý trénuje přeskoky a uklízí deku:). Bylo vedro, náročný neznámý terén, málo svačiny. Nic z toho jim nevadilo, byly jak gumové opičky, stále v akci. Stále ve svých hrách. Hádaly se (pořádně) jen, kdo půjde první nahoru a poslední dolů.

1. červen        Přišel k nám čas příběhů, vyprávění, psaní, malování. Už zrají třešně - hurá na žebříky. Patnáctiměsíční Vítek lezl poprvé a hned tři metry vysoko nahoru i dolů, v ruce čtyři pastelky, bez závanu strachu. Některé typy dětí to tak mají, sledují, pozorují, lezou s mámou na zádech, a pak to prostě dělají, nemají obavy z toho, co by mohlo být. Kdyby byl první dítě, asi bych u něj stála a děsila se, co vše se může stát a že je na to přeci malý. Brzdila bych ho. Teď stačí sledovat, jak to zvládá, a důvěřovat. Lezl jistě, a tak jsem si mohla sednout na deku a fotit a malovat kamené příběhy se starší partou.