červenec 2017
Sem vložte podnadpis

První dva týdny léta byly plné deště, bouřek i slunka, lesa, skal. Běhalo se, skákalo, plavalo, hrálo divadlo, zuřilo, smálo, jedlo, moklo, kreslilo, plstilo, závodilo, stopovalo, bobovalo. Prostě léto.

Voda, slunko, děti. Ideální kombinace pro svobodné hraní. Nic víc není třeba.

Výlet do Saska s přespáváním pod převisy (v Sasku jsou místa, kde je to dovoleno, ale bez rozdělávání ohně). Byla to krása. Vůně, zelené odstíny, výhledy, skály. Rozka  (8) s Prokopem (6) si už většinu svých věcí (krom jídla) nesli sami, Sára (4) ještě dost brblala, že nechce chodit. Vítek (17 m) zas nechtěl být na zádech a chtěl chodit.

Myslím, že je důležité chodit na výlety tak, aby to bavilo všechny. Raději kratší s přestávkami na hraní (vzali jsme s sebou i Kořínky), povídání, než vysoké cíle nás dospělých. Některé děti jsou prostě spokojené před chalupou, jiné baví akce. A tak se rozvíjíme i jako rodina. Testujeme, co jde, a co ne. Pokud vybíráme akce dle možností každého člena, každý se rozvíjí v mezích svého nejbližšího možného vývoje a vše je ok. Například můj nápad, že Vítek zvládne noc ve vzdušném bivaku pod převisem, se ukázal jako ne úplně chytrý. Naštěstí byl poblíž další bivak. Navíc uprostřed lesa, a tak banda mohla nerušeně řádit.

Někdy jsou i zdánlivé chvilky klidu. Ale jen chvilky. Po dlouhém čase v lese jsme na dva dny v Praze, a pak zas hurá do zahrad a polí. Konečně zbyl i čas na ušití nákupních pytlíků na ovoce.  Na začátku to bavilo všechny. Bylo to nové, rychlé a děti mohly pracovat samy. Ale jen nejstarší vydržela opravdu pracovat, zbytek smečky odběhl k jiným hrám. Pak znovu zabalit a Praho ahoooj!