Děkujeme srdcem.
Sem vložte podnadpis

Mami, proč...

...je teď všude tak růžovo a tolik srdíček?

Tak se rozhořela velká diskuze, co a jak slaví obchody. Dětem přišlo líto, že my neslavíme. Sice souhlasily, že v naší tlupě je sdílení, kdo má koho rád, na denním pořádku, ale přesto chtěly slavit. Tak jsme hledali, komu nově dát vědět, že ho máme rádi, že na něj často myslíme, že je pro nás důležitý. A opět mě dostaly. Nečekala jsem to.

"Mami, co poděkovat přírodě? Tu máme rádi, jsme s ní každý den a moc jí neděkujem."

Tak jsme hledali způsob. Nakonec srdíčka zůstala (nejen růžová). Bavilo je vytrhávání - podle předkreslené čáry to zvládli všichni. Pak malovaly adresáty. Nakonec se vyrazilo ven a hledali jsme ta správná místa, kam vložit děkovný vzkaz. Někde srdce jen zastrčily, jinde i zahrabaly. Byly rychle hotovy a hned šly řádit jinam.

Po návratu domů si ale na vše vzpomněly a u večeře jsme řešili, co bude s papírky. "Za jak dlouho se v přírodě rozloží? Šlo by udělat srdíčka z nějakého víc přírodního materiálu?" Na další výpravě pokukovaly, co by se dalo použít. Kvůli velkým závějím vyhodnotily jako použitelné jen kusy březové kůry. Stříhat šla dobře, pomalovat hůř. Těší se, jak zítra pošlou do světa další várku poděkování.

A komu vlastně chtěly poděkovat? Každý si vzpomněl na někoho jiného; v první vlně byli mravenci, slunce, déšť, vůně, borůvky, zvířata, les, listnáče, smrky, mráz, vločky, sněhuláci, keře, vzduch, netopýři, hvězdy a měsíc i skřítci.

Těšíme se na vaše nápady, komu poděkovat. Díky za sdílení.


Tipy na čtení plné lásky (nejen 14. 2.):