32. výzva: DĚTSKÁ SKUPINA
Sem vložte podnadpis

Tentokrát to bude možná náročné:

Zkusme vytvořit dětskou skupinu.


Někdy to jde snadno, někdy je to obtížné. Ale stojí to za to. Dětská skupina přináší pro rozvoj dětí mnoho. Menší děti se učí od starších. Jde jim to lépe, protože děti nejsou dospělí učitelé, nejsou o tolik dál, nemají velké nároky. Větší se zas rozvíjí v sociálních dovednostech, jak pečovat o malé, trénují trpělivost a chování rodičů.

Skvěle to popisuje např. Peter Gray v knize Svoboda učení. I další knihy ukazují, jak v mnoha přírodních kulturách přebírá péči o děti velmi brzy dětská skupina. Heterogenní skupina, ve které jsou všichni dobrovolně. K rodičům se vrací, když mají hlad, chtějí spát nebo když spolupracují na práci v domácnosti.

Ale jak dětskou skupinu vytvořit?


1. RODINA či SOUSEDI

Ideální je, pokud dětská skupina vznikne u vás v rodině (bratranci, sestřenice) nebo v sousedství (se sousedovic dětmi). Někdy je to ale velmi ožehavé setkávání. Ne vždy se v rodině či se sousedy shodneme v přístupu k dětem a v jejich hrách.

Naše zkušenosti: Když byly děti ještě hodně malé, trochu nám to občas drhlo v rodině i se sousedy. Dle jejich pohledu byla naše výchova příliš benevolentní, svobodomyslná. Bylo to náročné období, v té době byly naštěstí děti malé, a tak jim plně stačily vzory a činnosti rodičů a přátel. Jakmile dvě starší děti vyrostly z neandrtálského období, vše šlo snadněji. Děti už mohly hrát hry starších dětí, s babičkou a dědou si vše už vyjednaly a vše funguje dobře. Jen je třeba hlídat hladinu únavy u dětí i prarodičů.

2. PŘÁTELÉ

Zkuste hledat mezi přáteli, se kterými máte podobné hodnoty a styl výchovy. Z vlastní zkušenosti musím napsat, že je to těžké. Ale vyplatí se to. Pokud to nejde pravidelně, pomáhají alespoň občasné návštěvy, které pozvete nebo s nimi vyrazíte na společný výlet.

Naše zkušenosti: Když jsme byli často v Praze, bylo poměrně snadné domluvit se s přáteli na společném "venčení" či navštěvování. Na samotě mezi poli je to již těžší, ale i sem někteří přátelé rádi přijedou.

3. KROUŽKY, SKUPINKY

Někdy mohou být místem setkávání kroužky, klubíky, skupinky. Jen je třeba vybírat vhodné místo, náplň i dětského průvodce. Aby si vše sedlo.

Naše zkušenosti:  Když bylo první dítě ještě prcek, chodili jsme plavat a cvičit. Ale to byla spíš socializace maminy než dítěte:). Později Rozka všechny kroužky odmítala, až cca v 6 letech se rozhodla pro kroužek, který měl výbornou lektorku i tvořivou náplň. Později přidala skauta, také v oddíle s výbornými vedoucími.

4. POJĎME SI HRÁT VEN

Venku vzniká dětská skupina pro svobodné hraní nejsnadněji. Ale je v tom jeden zádrhel. Dle výzkumů se ukazuje, že jedním z důvodů, proč dnes nevzniká tolik dětských skupin pro hraní, je prostě to, že venku nejsou děti. Dětem se výrazně zkracuje nestrukturovaný čas ke hrám venku. Nahrazuje ho často čas doma s obrazovkou. Jednoduchá rada: pojďme ven. Třeba i díky jděteven.cz

Naše zkušenost: Zatím to funguje. Pokud jsou děti odmala hodně venku. Nejen za hezkého počasí a nejen na běžném hřišti. Čas a hry venku jim příliš neorganizujeme. Jsou venku spokojené. Ať jsou ve hře v tlupě, nebo ve dvou. Příroda je skvělý spoluhráč.  Malým stačí venku pozorovat, zkoumat nebo vytvořit skupinu i jen s jedním dospělým, s někým, komu je venku hezky.  Obrazovky naše děti sice lákají, ale poměrně rychle se času s médii nasytí a vyrazí do společné hry doma či venku.

Možná se to změní, ale zatím mám pocit, že je to podobně jako s cukrem. Čím později a méně intenzivně ho dítě ochutná, tím lépe s ním pak dokáže pracovat. Nesmí to být něco zakázaného. Prostě to doma příliš není, ani u nás dospělých. Děti v mnohém kopírují nejen naše chování, ale i pocity z míst, situací, setkání. Venku je k společné hře vždy blíž. Ať ve skupině nebo jen ve dvou. Je jedno kolik nás je, důležité je, že oba/všichni cítíme skutečnou radost ze hry.


(5. VLASTNÍ DĚTSKÁ SKUPINA :)

Naše zkušenost: Opravdu, čím víc dětí, tím méně práce. A máte dětskou skupinu doma. Je to trochu dlouhodobý projekt, ale vyplatí se.

To, jak jsem se cítila jako mamka jednoho dítěte nebo dvou. se nedá srovnat s tím, jakou pohodu, radost (občas i přetlak) prožívám teď. Mám v sobě mnohem víc klidu, trpělivosti, důvěry v sílu a samostatnost dětí. Ale musely mě to naučit děti.  Knihy a kurzy pomohly, ale hlavní učitelé byly děti. A stále se vzájemně učíme, hledáme cestu. Nevíme, jak to dopadne, ale je nám spolu hezky a zatím to funguje.

Díky, že tu jste. Že jste tak trochu součástí toho všeho. Přejeme i vám všem ať získáte dětské skupiny se kterýma vám bude dobře.

Za fotku děkujeme Zuzce (Foto Havlín)


Nevyžádané zkušenosti:

1. Každé dítě je jiné.

Extravertní děti mají přirozeně větší potřebu skupiny. Introvertní děti mohou být spokojené samy. Některé děti preferují za parťáky dospělé. Jiným dětem sedne pečovat o menší. Některé chtějí spíš náctileté.

2. Je přínosné setkávat se s různorodými skupinami.

Děti si pak mohou vybrat a rozvíjí se i v nepreferovaných rolích.

3. Pokud hledáte starší děti pro hru, hodí se jim nabídnout něco lákavého.

Například zajímavou společnou hru (Dix it), tvoření (svíčky, plstění, korálky, vyřezávání, ...), zážitky (vaření na ohni, střílení z luku, lezení / boulder, ...), naslouchajícího dospělého (který třeba vyslechne, co je štve).

4. Dětské skupiny se mění.

Někdo přichází, někdo odchází. Celá skupina zanikne, vznikne jiná na jiném místě. Někdy krásně funguje i dětská skupina na jeden den.

5. Přirozená dětská skupina nejde příliš organizovat od nás dospělých.

Prostě buď vznikne, nebo ne. My můžeme hledat, podporovat, pozorovat, ale nemůže řídit.


Inspirace na stránkách: