John Holt
Sem vložte podnadpis


27. února 1958 ... Po řadu let jsem hledal odpověď na otázku, Proč se naučí to, co je učíme? Odpověď, ke které jsem dospěl, lze shrnout slovy: Protože je učíme - tj. snažíme se kontrolovat obsah jejich myšlení. (více na str. 162)

30. října 1958 ... Je pravdou nyní stejně tak jako tehdy, že bez ohledu na to, co ukazují testy, jen velmi málo z toho, co se vyučuje, se žáci naučí, velmi málo z toho, co se naučí, si zapamatují, a velmi málo z toho, co si zapamatují, někdy použijí. Věci, které se naučíme, pamatujeme a používáme, jsou věci, které potkáváme nebo vyhledáváme v každodenních, opravdových, mimoškolních částech našich životů. (více na str. 163)

Nikdo se nerodí hloupým. Stačí pouze pozorovat novorozence a konejce a vážně se zamyslet nad tím, co se všichni z nich učí a dělají, abychom pochopili, že až na ty nejvíce opožděné předvádějí takový životní styl, takovou touhu a schopnost učit se, kterou bychom u starší osoby mohli docela dobře nazvat genialitou. Stěží se jeden z tisíce nebo deseti tisíc dospělých dokáže během libovolných tří let svého života tolik naučit, tolik pochopit ze světa kolem sebe, jako se kterékoliv dítě naučí a pochopí během prvních tří let života. Co se ale stane, když stárneme, s touto mimořádnou schopností učit se a duševně růst?

Stane se to, že je zničena, a to více než čímkoliv jiným jednou věcí, procesem, který mylně nazýváme vzděláváním, procesem, který probíhá ve většině domovů a škol. \my dospělí ničíme většinu duševní a tvořivé kapacity dětí tím, co s nimi děláme nebo k čemu je nutíme. Ničíme tuto kapacitu především tím, že je donutíme se bát, bát se...že budou dělat něco špatně. Naučíme je tím bát se riskovat, experimentovat, pokoušet se o něco obtížného a neznámého. (více na str. 191)