Sem vložte podnadpis

Jean Liedloffová - Koncept kontinua.

Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti.

(str. 94 -95)

U Yequánů je matka či jiná pečující osoba uvolněná, pozornost je obvykle soustředěna na jinou činnost než na prvořadé hlídání dítěte. Matka je ale vždy připravena malého lezoucího dobrodruha přijmout. Nepřeruší vaření či činnost, které se právě věnuje, pokud není potřeba její celé pozornosti. Nebere ho hned do náruče, aby ho ujistila o své náklonnosti, ale svým klidným zaměstnaným způsobem mu věnuje nenucenou pozornost. Pokud zrovna někam jde, vezme si ho s sebou na bok. Matka kontakt nepodněcuje, přispívá k němu jen pasivně. Je to dítě, které si ji najde a svým chováním jí ukáže, co potřebuje. Matka plně a ochotně jeho potřebám vyhoví, ale nepřidává nic navíc. Dítě je aktivním, matka pasivním členem jejich vzájemného vztahu. Dítě za ní přijde, když je unavené a chce spát, když má hlad a potřebuje najíst. Jeho výpravy do širého světa jsou vyrovnávány a posilovány, když se k ní uchýlí, a pocitem její věrnosti, když u ní není.

(str.97 - 98) Je-li pro děti náročné vyrobit si vlastní nářadí, dostanou je od rodičů. Pokud už jsou tedy schopny pádlovat v kánoi nebo si v ní hrát, ale ještě zdaleka nejsou schopny si pádlo samy vyřezat, dostanou od dospělých vyřazené pádlo. Malí chlapci ještě ani neumí mluvit a už dostanou malý luk a šípy. Šípy jsou ostré tak, že odpovídají jejich schopnostem a jsou neocenitelným pomocníkem na procvičování. Měla jsem možnost zažít první chvíle jednoho malého, asi dvouletého děvčátka, naplněné prací. Viděla jsem je, jak si hraje poblíž žen a dívek, které strouhaly do žlabu maniok. Holčička si jeden maniok z hromady vzala a šmidlala jím o struhadlo holčičky vedle. Špalík manioku byl ale moc velký. Několikrát jí upadl, jak se snažila jezdit s ním přes drsné prkýnko. Její sousedka se na ni usmála a dala jí menší bulvu, a její maminka, připravená na projev tohoto nevyhnutelného proudu, jí podala její vlastní malé struhátko. Holčička viděla ženy strouhat, jak daleko její paměť sahala, a okamžitě strouhala tak jako ostatní. Za necelou minutu ji to přestalo bavit a odběhla, struhátko nechala v korýtku, na manioku strouhání ani nebylo poznat. Nikdo jí ale nedal najevo, že je její počínání směšné nebo překvapivé. Ženy opravdu čekaly, že se dříve nebo později skutečně zapojí do své kultury, protože na to jsou všechny zvyklé. I když je její tempo řízeno jejími vlastními vnitřními silami. Nikdo nepochybuje o tom, že nakonec bude její chování naprosto dobrovolně sociální. Dospělí a větší děti přispívají jen takovou pomocí a produkty, kterých malé dítě není samo schopno. Dítě, které ještě nemluví, už je zcela schopné dát své potřeby najevo, a není třeba mu vnucovat něco, co nevyžaduje. Předmětem dětských aktivit je především rozvoj samostatnosti. Poskytovat mu méně nebo více pomoci, než potřebuje, většinou tento cíl maří.

O dítě se pečuje a stejně tak se mu i pomáhá jen na jeho žádost. Krmení pro výživu těla a mazlení pro výživu duše mu nejsou ani vnucovány, ani odepírány. Jsou prostě vždy dostupné. Osobnost dítěte je vždy respektována jako ve všech ohledech dobrá. Neexistuje pojem "zlé dítě" ani žádné rozlišování "hodných dětí".

Jean Liedloffová. Koncept kontinua. DharmaGaia Praha 2007