Rebeca Wildová
Sem vložte podnadpis

Učit se žít s dětmi

Bytím k výchově.

Dospělým připadá často náročné vyrovnat se s novými situacemi otevřeně a pohotově zavádět změny. V tom nás naše děti dalece překonávají, zvláště tehdy, když jim poskytneme životní prostředí, které odpovídá jejich skutečnému vnitřnímu vývojovému plánu. I v této knize mohu psát o dětech, které žijí v souladu se svými pravými vývojovými potřebami, protože jsme jim mohli zmíněné vhodné prostředí dát k dispozici. Jsou to děti a dospívající ve škole, kterou jsme pod názvem "Pestalozzi" založili před pětadvaceti lety v Ekvádoru. Tento neobvyklý projekt mateřské a základní školy mezitím vzbudil ohlas v celém světě. Nebudu zde představovat naši koncepci ani běžný den ve škole, protože jsem se tomu podrobně věnovala v jiných knihách. Tato kniha je o tom, jak můžeme my jako rodiče, učitelé nebo vychovatelé takové vhodné "odpovídající prostředí" pro naše děti vytvořit a sami se do něj začlenit. To ale také znamená, jak se od dětí učíme, jako bychom sami stáli na úplném začátku.

Pokud jsme se vědomě rozhodli pro výchovu našich dětí, dotýká se to nevyhnutelně také nás dospělých.  Citace z Předmluvy knihy (str. 9)

Str. 96.-97.

"Co mám dělat? Moje dítě se nudí?" slyšíme často od rodičů, kteří se rozhodli pro aktivní školu. Jejich děti mají málo zkušeností se spontánní aktivitou. Dříve měly čas organizovaný, jejich iniciativa byla potlačována neustálým vedením. Co teď mají dělat, když nemají domácí úkoly a ještě jim zakážeme televizi? Měli by snad dětskou nudu rozhánět tolik zaměstnaní rodiče?

Odpověď se sama ukáže, pochopíme-li původ nudy a to, jak narušuje plnohodnotný život. Nuda může vzniknout ze dvou protikladných situací, jež ale nutí organismus ke stejným obranným reakcím. U dětí, které jsou hrubě zanedbávány, například ty ze slumu, jež jsou celé dny zavřeny v jednom pokoji, zatímco matka pracuje venku, a kterým chybí jak lidské teplo, tak předměty, jimiž by se mohly zabývat, je činnost smyslů redukována, aby se vyhnuly velkému utrpení. Naopak pocit nudy u těch, které jsou zdánlivě obklopeny "dostatkem nebo i nadbytkem", vzniká z toho, že si dospělí nejsou vědomi skutečných potřeb dětí a častým předjímáním, přerušováním a odváděním pozornosti potlačují jejich původně spontánní aktivity.

...Bolest z nudy mohou přehlušit příliš silné stimuly zvenčí. Vzrušující zážitky, dospělí, kteří burcují, motivují, slibují modré z nebe, nahrazují dětskou iniciativu iniciativou vlastní, strhnou takové dítě k pozoruhodným činům. Rodiče takových dětí vyvíjejí na učitele v aktivní škole značný nátlak. Vědí přece, že "z nich můžeme mnoho vytřískat, když víme, které tlačítko zmáčknout". Nesmíme s takovým chováním souhlasit už s ohledem na riziko, že ztratíme důvěru rodičů. Místo toho bychom je měli varovat: "Takto se vaše dítě stane závislým na stále silnějších podnětech zvenčí. Později bude mít problémy nalézt si svou cestu. Buďte trpěliví. Se správnou podporou to nebude dlouho trvat a naučí se rozhodovat samo."


Rebeca Wildová Učit se žít s dětmi. DharmaGaia Praha 2012